pokojiti sě, -ju, -jí ipf.; k pokojiti
(v kom/v čem) upokojovat se, nalézat pokoj: ničehož jiného kromě něho [Boha] nehledá, ale v něm sě klidí a pokogy LyraMat 34a pacificatur nabývá pokoje; pokoj se, což móžeš ListářRožmb 3,362 (1448); těm lidem okáže se, ktož se pokogie u vieře RokJanK 161a; koleje všecky napraviti, neb se tiem země náramně pokogi ŽídSpráv 19; páni zemští…tak pokojili se v zemi, že ne tak zjevně dali sobě v krajinách krásti LetKřižA 166 ed. ║ pokogity sě od světské neprázdni ŠtítBrigC 32a exoccupare dosahovat klidu vzdálením se