1. komu, přěd kým, „pod ruku“ koho [svrchovaného] uznat svoji podřízenost vůči komu, poníženě se sklonit před kým; komu [vítězi ap.] pokořit se před kým, podrobit se, poddat se komu: raziť, by sě mně pokorzye, bral sě zasě pryč za mořě AlxV 1051; pokorzte sě v opatření Pána EvOl 167a (Ja 4,10: pokorzte sě přěd hospodinem BiblDrážď, kořte se ~Praž) humiliamini; v tu dobu [tj. při pokušení] viec sě svému bohu pokorzygte OtcA 98a (pokorzte ~B); pokorz sě jie [své paní] pod ruku její BiblOl Gn 16,9 (pokorz sě jiej ComestC 25a); pokorzte sě pod mocnú ruku boží t. 1 P 5,6 (ponižte sě EvOl, kořte se BiblPraž); když ť se pokorzij [nepřítel] a klanie se, nevěř jemu AlbnCtnostA 84a (Sir 12,11); dokud sě božie milosti nepokorzi HusHříchB 133a; aby člověku…každého křesťánka hubenějšímu lidé urození pokořili se ArchČ 20,551 (1467) ║ páni se knězi pokorzichu a Boleslav zdí ohradichu [ač nechtěli] DalV 31,55 demutigintin sich podrobili se vůli knížete; jich [všech svatých] sě svaté milosti pokorzyecze PasMuzA 632 pokloníce se; klíčník pivnici zatvoři, štěstie se jima [myškám] pokoṙi BawEzop 692 se na ně usmálo; pokorz se [vůle] pod svój počátek [tj. rozum] Čtver 68a podřiď se

2. [o Kristu] (jak) pokořit se, ponížit se (zaujetím nedůstojného postavení): vládna nebem, …kakť sě jest velmi pokorzil LegUmučŠtítK 7, pod. RokPostA 37a; proč nynie tolik sě pokorzygeſſ, aby trpěl k člověku stúpiti nepravému JeronM 27b humilias; vzem na sě člověctvie, pokoṙil sě jest HusPostH 190b; v. též nízkost 4

3. zaujmout postoj pokorného člověka, projevit / zachovávat „pokoru“ (5): viece sě pro buoh pokorzigie, nenosil drahého oděnie HradProk 3b; když uzřě tyto malitké věci, že mu mohú škoditi, rozpomene sě i poníží a pokorzi sě ComestC 5a humiliatur; lépe sě pokorzyti s tichými, nežli plen děliti s pyšnými BiblOl Pr 16,19 (kořiti se ~Praž); ktož sě pokorzige bez rozumu AlbRájB 105a (v. nelepý 4) ubi…servatur humilitas; Josef s právem sě pokorugye MatHom 17; aby sě i vnitř své mysli i vně přěd lidmi ve všem pokorzyl ŠtítVyš 37a; ktož se tak pokorzi, bude mieti odplatu RokJanK 221a; v. též nížiti sě 1

4. pf. (k) komu [znepřátelenému] (za co) pokorně doznat před kým svou (uvedenou) vinu vůči němu s prosbou o odpuštění n. smíření: pokorz sě bratru svému [znepřátelenému] EvSeit 145b (Mt 5,24: směř sě EvOl, skliď sě ~Beneš, v. pokora 3) vade…reconciliari; otci sě mu pokorzyty káza [sv. Vojtěch], proto syn otci u pokoru jide DalC 52,26 dich…nydern und demutigen; jemu [ukřivděnému] sě pokorzyl, prosě, aby mu otpustil PasMuzA 491; chtě sě bohóm [rozhněvaným] pokorzyty t. 475 (poručiti ~KlemA); vlk se na ovci [obžalovanou u soudu] oboři, řka: Náhle se psu pokoṙi BawEzop 378; na tom jest zavříno, aby obec Novoměstská se králi za vinu…pokořila BřezKron 346 humiliet — jur.: z té milosti…krále pana Jiřieho, že se Jeho Milosti pokorzili, tato [pouze] se jim pokuta za to činí TovačB 37b; mají se [viníci] k Hevárovi pokořiti NaučBrn 119

5. relig. pf. [o hříšníku] (komu, přěd kým za co) projevit lítost (vůči komu) za své (uvedené) hříšné jednání: budu li v čem poblúdilo, pokorzym sě Spor 82a; viděl li s [hříšného] Achaba, že sě jest pokorzil přede mnú [Bohem] BiblOl 3 Rg 21,29 humiliatum, pod. AktaBratr 1,16a; leč pokorzi sě [hříšník] a pokánie přijme ŠtítBrigP 54a; pokorzie sě [hříšníci] a v duchu ponižují HusSvátA 567a; ani za to pokánie činí, ani se za to právě bohu pokorzy ChelčBoj 370a; shřeše někto proti bližniemu, i chtěl by se toliko bohu pokorziti, a moha se pokorziti bližnímu ChelčPost 195b; jestli že…ty to vieš, že nenie tak [jak by mělo], ruče koř se a niž…, třeba se pokorziti RokLukA 91a