1. koho/co (v čem [strádání]) zkrušit, zdeptat (něčím, co je údělem poražených): vzvlečech žínici i pokorziech u postu dušu mú ŽaltWittb 34,13 (pokorzowach ~Pod, ponižovách ~Klem) humiliabam, pod. Pror Is 58,3; dobro mi, nebo s mě pokorzil, abych sě učil pravedlenství tvému ŽaltWittb 118,71 (ponížil ~Klem); Pokorzily v okovách nohy jeho [Josefa Egyptští] ŽaltPod 104,18 (položili ~Wittb, ponížili sú ~Klem, znížili sú BiblPraž; fig.); pokorzymy sě, ale nejsmy pohaněni EvOl 162b (2 C 4,9: v. opovržený) deicimur; bit jsem i pokorzyl sem sě od hlasu bolesti JeronM 23a; humiliare porobiti, pokorziti SlovOstřS 136; exinanire pokorżiti, ponížiti SlovKlem 13b (vernichten, underthon DiefGlos 217) ○ p-ený pokořený adj.: sumusque humiles (biedni neb pokorzeny gl.) GlosLekcUKD 117a; srdce skrušené a pokoṙené HusPostH 133a (Ps 50,19 humiliatum: tišené ŽaltWittb, ponížené ~Klem, pokorné ~Pod) ║ oči pyšných pokorziſſ ŽaltWittb 17,28 (ponížíš ~Pod, snížíš BiblPraž) přinutíš hledět k zemi; ženy v Sion pokorzyli sú se KancJist 205 (Lam 5,11: s ženami…bezděky sú léhali BiblDrážď, ženy sú…podavovali ~Lit, žen…ponižovali sú ~Pad) byly zneuctěny

2. koho pokořit, ponížit koho, zvl. snížit něčí důstojnost: sám sě pokorzige, abyšte byli vy povýšeni BiblDrážď 2 C 11,7 (ponižuje ~Lit) humilians; pokorzyl jest [Kristus] sám sebe pro ny, učiniv sě poslušen až do smrti JeronM 9a; pravá pokora, ta ráda vidí, když jiní jí pohrdají, jako by sě sama pokorzyla ŠtítVyš 60a

3. pf. koho/co učinit pokorným (sr. „pokorný“ 5): humiliare pokoržiti SlovKlem 15a (demutigen DiefGlos 281); pokorzmez i my…duší našich, smýšlejíce ne vysokých věcí, ale nízkým povolujíce ProkPraxK 49b