pokloniti sě, -ňu, -ní pf. (ipf. pokloňovati sě, -uju, -uje, ojed. poklaňovati sě sub 2, sr. též kloniti sě)
1. pf. (kam [na zemi]) sklonit se, sehnout se (až kam): poklonyw sě na svú tvář, i pomodlil sě BiblOl 1 Rg 28,14 (sklonil sě jest ~Pad; kalk vazby) inclinavit se super faciem suam; padši na tvář svú a pokloniwẛi sě na zemi BiblPad Ru 2,10 (sklonivši se k zemi ~Praž); adoraverunt proni in terram poklonili sú sě až do země MamKapR 15a (Gn 43,26: klaněli sú se nicí k zemi BiblPraž); procumbens, id est me inclinans poklekna, poklonie sě [zavázat řemínek] VýklKruml 238b (Mc 1,7: padna EvOl); tělem se mají pokloniti [při požehnání] RokLukA 455a
2. komu/čemu, přěd kým/čím poklonit se komu/čemu, sklonit se před kým/čím (na znamení úcty ap.); ipf. klanět se: poklonychu sě jemu [Ježíšovi králové] EvZimn 5a (Mt 2,11: v. následovati 5); chtieše [soudce] jíti pokl̇aniewat sě Mojžiešovi OtcB 77a (poklaniowati sě ~A, poklonyti sě ~C) adorare; pokloni sě jemu…, řka: Děkujiť tvé ctnosti BawArn 718; anjelu svému…poklon sě <každý den právě> RadaOtcP 64; aby pokloniowali sě jim [farizeům] na ulicech ŠtítMuz 71b (Mt 23,7: v. navščievanie); klekati, pokloniowati sě před oltáři t. 81a; poklony sě na zemi přěd ním [králem] ŠtítBarlB 127; jménu božiemu…nábožně se pokloni AlexPovB 243a; něco jiné jest sě pokloniti a jiné pomodliti HusVýklB 35b (elipsa předm.); svátost opatříce a jí se poklonjce AktaBratr 2,115a — pleon. s určením způsobu: s počestným pokloněním se poklonyw jiej [P. Marii anděl] řekl PasMuzA 437; poklonyla sě jemu [Ježíši] poklonú, jenž na buoh vlastně slušie LyraMat 103a
3. pf. komu/čemu podrobit se, podřídit se: nechaje protivenie jemu [Antikristovi člověk], spieše se jemu pokloni ChelčKap 234a; hotov sem věrnému právu se pokloniti NaučBrn 74. – Sr. pokloniti 2