1. co, čeho [hlavu ap.] (kam) sklonit, sehnout: poklony [Kristus] hlavu svú i pusti svú duši Vít 87b (J 19,30: v. nachýliti 1), pod. PasMuzA 33; poklonyw hlavy své, skloniv sě, klanieše sě ciesaři VeronS 102b inclinato capite; hlavu k zemi poklonywſſi KristA 47a; Futifar…usta poklonuge k roztínaní VýklHebrL 201a inclinans; někteří padnú na koleně, někteří hlavy poklonie [při modlitbě] HusVýklKrátM 1a; čepičky snímají a hlav poklaniegii BechNeub 154b ║ chudý…neměl kde hlavy pokloniti RokJanB 307a (L 9,58 reclinet: v. podchýliti; v obr.) složit ♦ p. pokloniti, pokloňovati hlavu (hlavy) komu poklonit se, poklonou vyjádřit úctu komu, sklonit se před kým: uměl [Přemysl] rozuměti každému stavu, smějě sě, každému poklony hlavu DalC 89,10 (naklonieše ~Fs) neygte yderman sein haubt; král dievcě hlavy poklonye LegKatMenB 71; nechtěj, by kto byl nad tebú, hlavy nepoklonug ižádnému ŠtítBrigP 60b nulli curves per humilitatem cervicem; věččiemu poklon hlavy tvé BiblPad Sir 4,7 (poniž ~Drážď) humilia

2. ♦ p. pokloniti, pokloňovati své šíjě (hlavy ap.) pod co, čemu podrobit se, podřídit se: ktož koli nepoklony své šíjě pod moc krále babylonského BiblDrážď Jr 27,8 (nesklonil ~Lit, nepodklonil VýklKruml) non curvaverit; poddati se a jediné jemu [zákonu] hlavy pokloniti RokLukA 45a ║ své hlavy, své duše i své srdce tomu [příkazům božího zákona] poklonugem KorMan 14b podřizujeme

3. pf. co [srdce] k čemu naklonit: srdce jich [bližních] poklonyl ku pravéj milosti ModlMil 46a