pokľuditi, -źu, -dí pf. (ipf. ojed. pokľúzěti, -ěju, -ie sub 1); k kľuditi
1. (čeho [místa]) uklidit, poklidit; co zbavit nepořádku: slušé li jich [truhel] pokliditi PoprRožmb 39b (1423; v. pasovati 3; fig.) tj. vyprázdnit; Jindřichova máti [u nás byla] a poklizela NaučBrn 59 ║ kdež [na žni] se nadáli pokliditi KorMan 10a (v. na I E 3; v obr.) sklidit
2. pf. (čeho, co [věc]) zavést pořádek (v čem); co uspořádat, urovnat: poklyudyw všie zemské věci, poče na větčí čest sieci AlxV 2145; vši věc poklydy t. 1168; poklidim tak, aby po druhé třeba opravovati nebylo SolfA 112b ║ quitare pokliditi vel kvitovati SlovOstřS 146 udělat pořádek v účtech; povstane li [chudina]…, tak Vaši Jasnost i s nimi [kněžími] strach, aby nepoklidili, že by dobře nebylo ŽídSpráv 16 (expr.) aby se s vámi nevypořádali
3. pf. koho s kým smířit, udobřit: poklidyti srdcě otcova s synem BiblOl Sir 48,10 (aby smířil ~Praž; synekd. předmětu) conciliare
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pokľuditi, pokliditi, -z’u, -díš dok. poklidit, sklidit, uvést do pořádku, spořádat; — pokľuditi sě upokojit se, usmířit se; skončit se, dopadnout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pokľuditi, pokliditi dok. = pokliditi, spořádati, smířiti; — pokl. sě = smířiti se, porovnati se; uskutečniti se, skončiti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.