pokľuditi, -źu, -dí pf. (ipf. ojed. pokľúzěti, -ěju, -ie sub 1); k kľuditi
1. (čeho [místa]) uklidit, poklidit; co zbavit nepořádku: slušé li jich [truhel] pokliditi PoprRožmb 39b (1423; v. pasovati 3; fig.) tj. vyprázdnit; Jindřichova máti [u nás byla] a poklizela NaučBrn 59 ║ kdež [na žni] se nadáli pokliditi KorMan 10a (v. na I E 3; v obr.) sklidit
2. pf. (čeho, co [věc]) zavést pořádek (v čem); co uspořádat, urovnat: poklyudyw všie zemské věci, poče na větčí čest sieci AlxV 2145; vši věc poklydy t. 1168; poklidim tak, aby po druhé třeba opravovati nebylo SolfA 112b ║ quitare pokliditi vel kvitovati SlovOstřS 146 udělat pořádek v účtech; povstane li [chudina]…, tak Vaši Jasnost i s nimi [kněžími] strach, aby nepoklidili, že by dobře nebylo ŽídSpráv 16 (expr.) aby se s vámi nevypořádali
3. pf. koho s kým smířit, udobřit: poklidyti srdcě otcova s synem BiblOl Sir 48,10 (aby smířil ~Praž; synekd. předmětu) conciliare