pojiti¹, -ju, -jí ipf. (pf. sr. napojiti)
1. koho (čím) pojit („napájěti“ 1): ten mě [Kateřinu]…krmil, pogyl i uzdravil LegKat 2686; pitie tvé, toť pogy dušě žieznivé ModlLeg 8a; v. též napájěti 1 — bibl. obrazně o poskytování: bystřinú rozkoši tvé pogiti budeš jě ŽaltKlem 35,9 (v. napojiti 1); budu jě [falešné proroky] krmiti pelyňkem a pogyty jě žlučí Pror Jr 23,15 (napojím BiblLit) potabo ○ pojenie n.: Messa…pogenie nebo dávaje pitie VýklHebrL 214a propinatio, pod. t. 212b
2. co dávat pít, nalévat jako nápoj: Damasceni krev pijíce nebo krev pogiece VýklHebrL 195a propinantes; Damascus…krev poge nebo krve nápoj t. 195a — obrazně o poskytování: kněží…což koli pogij,…řkú, že z jich [světců] plných suduov točí ChelčSíť 212a; všeho z plných podává…, žeť ta cierkev pogi krev skrze plné ChelčPař 155a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pojiti², -ju, -jí ipf. (pf. sr. spojiti)
co v co [celek] spojovat, pojit (kniž.): tyť věci [tj. živly] v hromadu pogi buoh RokJanB 7a ║ jednotu tovařistvie držie a pogie [věřící] Ducha svatého JakKal 93b vytvářejí jednotu s Duchem sv.
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pojiti, poju, -íš ned. dávat pít, napájet
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pojiti nedok. = dávati píti, nechávati píti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.