pojhránie, -ie n.; k pojhrati
1. hraní, hravé dovádění: ješčer ten, jehož jsi stvořil ku poyhrayu (m. -hranyu) jemu [moři] ŽaltWittb 103,26 (ku pojhrávaňú ~GlosMuz, ku pospíleňú ~Klem) ad illudendum aby si s ním pohrá(va)lo (moře)
2. posměch, výsměch (sr. SSL 1,753): collusio poyhranie, submersio dic utopenie KlarGlosA 1526 (De corporis natura; pohranye ~B), pod. SlovVeleš 91a
Sr. pojhrávanie