pohynutie, -ie n.; k pohynúti
1. z čeho vyhlazení, násilné odstranění: pohynutie vaše učiním z měst z judských BiblDrážď Bar 2,22 (zhynutie ~Pad) defectionem; ztráví jej na pohynutye ze všeho pokolenie israhelského BiblOl Dt 29,21 (do zahynutie ~Pad, zkaziž jej a vypleň ~Praž) in perditionem
2. v čem ochabnutí (sr. „pohynúti“ 2): když takový pozná svuoj pád i své pohynutie v duchovních…činiech Štít UK XVII C 16,190b
3. ukončení, skončení: síla tvá bude bez pohynutie a…krása tvá nepomine AsenF 250b nepomíjivá
4. (čí) záhuba, zkáza: ješto [pohané] jsú u pohynuty učinili ŽaltWittb 9,16 (v zahynuťú ~Klem, v zahubení ~Pod, v úžesti BiblOl, v záhubě ~Lit) in interitu; otevřely li se ty dvéře v duom, znamená pohynutie rodu jeho BřezSnářM 91b ad perditionem vyhynutí ║ aby…nevpadli v nebezpečnost pohynvtije ŠtítSvátA 59b (v. nebezpečnost 2) deficiendi zatracení. – Sr. pohuba