1. pf. [o hmotném] (s čeho, v čem) zmizet, ztratit se (odkud); s čeho sejít: jich [člunu, hada] sled pohyne AlxV 18; byl jest pohynul [syn] a nalezen jest BiblDrážď L 15,24 (zahynul byl EvZimn) perierat; pohynete s cesty spravedlivé KarŽivA 333 (v obr.); olej s hlavy tvé nepohin HusSvátA 469b (Eccl 9,8 non deficiat: nezhynuj BiblDrážď, nezahynuj ~Lit, nescházej ~Praž); Pohynulṫ jest v světě svatý Budyš 44a vymizel, pod. BiblDrážď 1 Mach 14,13; nikdy nepohynul slúp oblaku…před lidem BiblPraž Ex 13,22 (neotšel ~Ol) defuit. – Sr. hynúti z země, zmizati
2. čeho, v čem ap. odstoupit, upustit od čeho: já sem pohinul u porokováních ŽaltKlem 38,12 (ustal ~Wittb, zhynul ~Kap) defeci; ctností pohynuge [pyšný] GestaB 6b; jestliže pohynul by [žalobce] v při své, nekonaje žaloby CJM 2,16 (1469) ║ pohynuty anebo poblúditi ot vóle božie LyraMat 45b odchýlit se. – Sr. omdléti 2
3. pf. ochabnout, pozbýt síly: s tolik druhá [láska] pohyne ŠtítVyš 47b minuitur; jakž by…ani…pohinulo [tělo] z nerozomného od potřeby sdrženie ŠtítBrigP 69b lentescat; pohynula je bran jeho [ďáblova] ŠtítBarlB 33 defecerunt; tomuť potu mají brániti, aneboť pohyne [nemocný] LékFrantA 35b ║ proroci na mysli pohynu BiblLit Jr 4,9 (zmámeni budú ~Pad, leknú sě vel zděsie VýklKruml) consternabuntur zmalomyslní; obchod jeho pohyne BřezSnářM 94a upadne (pod. ArchČ 6,440, 1437); zřež, když zténie aneb pohyne [maso] LékSalM 330 putrescit odumře
4. pf. pominout, přestat existovat, zvl. zaniknout; [o průběhu] skončit se: by byl…z mrtvých nevstal [Kristus], byla by viera pohynula KristA 105a; všickni dnové moji pohynuly jsú JeronM 22b; královstvie moravské…za časóv Svatoplukových…pohynulo a přestalo bylo PulkB 69; když prorocstvie pohyne BiblLit Pr 29,18 (zhyne ~Ol, zahyne ~Praž) defecerit ustane; libosti nejmá [žádost] v duchovnie věci, a tak v sobě pohyne ŠtítVyš 25a desolatur; ješto [dědictví] na věky nepohyne ŠtítBarlB 108 immarcescibilem; jich [kněží] oběti pohynuly JakBetl 136b přestaly; perdicione disperget zahynutím pohyne [Izrael] VýklKruml 87b (Jdt 6,3 disperiet: zhyne BiblOl, pomine ~Lit, zahyne ~Pad); světlo rozumnosti pohyne ChelčPost 124b; kterýž [oheň] jestli že by pominul neb pohynul AlchLull 31 uhasl
5. pf. [o hmotném] být zničen, vzít za své: jestliže by ten list jistý byl spálen, zkažen, ukraden nebo kterakkolivěk pohynul ArchČ 28,292 (1428); pakli by dsky zemské pohynuly a kterak zkaženy byly t. 2,63 (1431) ║ abyšte pod súdem nepohinuli BiblDrážď Ja 5,12 (nepadli ~Ol, na otsúzenie neupadli ~Praž) ut non…decidatis nebyli zavrženi
6. [o živém] (za)hynout, přijít o život; [o lidech] umřít; pf. [hromadně] pohynout: kdaž mi mój otčík pohynu AlxV 861; tak ten veš sbor i pohynu DalC 15,47; když pohynete, přijmú vás u věčná odpočivadla EvZimn 22b (L 16,9: sejdete ~Seit, zahynete ~Ol, zhynete ~Beneš); mnoho pohanstva v tu hodinu jest pohynulo PasMuzA 106; dušě mnichové lidskú chvalú pohynvgij OtcB 133b (zahynují ~D) inanitur; ani jest co [tj. dobytek] kdy pohynulo BiblOl 1 Rg 25,15 (co zahynulo ~Praž) periit pošlo, uhynulo; defecit germen pohynul plod zemský VýklKruml 142a (Is 15,6: zahynul jest Pror, zhynul jest ~Pad) zašel; po skalách padajíce pohynuli [bojovníci] SilvKron 52a ║ plémě mužské v pokolení králóv českých bylo pohynulo KarŽivA 335 (bieše sšel ~C) vymřelo (pod. Budyš 5a). – Sr. umřieti