pohuba, -y f.; k pohubiti
(čí) záhuba („pohub̕enie“ 1): jenž [Bůh] vykupuje z pohubi život tvój ŽaltKlem 102,4 (ze ztráty ~Wittb, z zátraty ~Pod, ze zhúby ~Kap, z zahynutie BiblOl, z zahubenie ~Pad, z zatracenie ~Praž) de interitu; v zástavu své pohuby AlxH 261; že js na mě těžcě přěpustil tak rozličných pohub ztráty AlxBM 299 neštěstí; Efraim…veš den lež a pohubu množí BiblDrážď Os 12,1 (pohubenie ~Lit) vastitatem; nemoc a pohuba bude na diel lida BřezSnářM 150a passio
Též jm. osob. Pohuba m. (CDB 5,65, 1267)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pohuba f., pohubenie, -ie n. záhuba, zahubení, neštěstí, zkáza
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pohuba f. = záhuba, strast
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.