pohnaný adj.; k pohnati
1. jur. (od koho) vyžádaný k obeslání před soud (kým): pohnany od vás nebyl jest dlužen vám státi BelB 8a; bratřie Popelové z Lobkovic pohnanij ZřízVlad i7b citati; v té při…mezi panem Buškem…a Kunšem z Tloskova pohnaným ArchČ 10,447 (1491)
2. jur. pohnaný, předvolaný: Jeronyma…skrze tento svatý zbor konstanský pohnaneho AktaKost 54a citati; kdež takový póhon [„zatkyní“] koho tak pohnaneho zastane TovačA 29a
V platnosti póhonný (3) dolož. v ojed. variantě, v. t. – Jm. osob. Pohnán dolož. jen v jm. míst. Pohnáně (Profous 3,413, 1360), pozd. Pohnánie (ListPoř 88, 1448); sr. též jm. míst. Pohnanec (Profous 3,413, 1414) a jm. osob. (Pohnanecz de Pohnanye SvobodaExc 1226)