pohýřiti, -řu, -ří pf.; k hýřiti
1. pochybit, pobloudit, dopustit se chyby: v sobě svój smutek tlačě, inhedž nice nepohyrsie…, hna sě preč LegMar 2; aby sě ode mne…učili múdrosti a nepohyrzyly ŠtítKlem 83b ║ pohyrzil jest na svém slibě Moab BiblOl 4 Rg 1,1 (pohrzil jest ~Lit, přestúpil jest ~Pad, protivil se ~Praž) praevaricatus est porušil svůj slib; pastýři pohyrzili sú proti mně t. Jr 2,8 (pohýřili sú sě proti mně ~Drážď, pohrzeli sú ~Lit, přestúpili sú ~Pad) zpronevěřili se mi
2. (v čem, čím, co [o nenáležité činnosti]) zhřešit, dopustit se hříchu (čím): svatý Petr, starosta apoštolský, pohyrzil PasMuzA 195 (pochybil ~Tisk, poblúdil ~Kap); aby ižádná [družka] žádnú řěčí nepohyrzila KristA 5a; pakli jest kto v čem pohyrzyl ŠtítKlem 64b; co pohyrzijme skrze oči ŠtítSvátA 132b. – Sr. shřěšiti