podáv́enie, -ie n.; k podáviti
1. stisk(nutí): podauenym jeho [boží] ruky vyveden jest had hrozný BiblOl Job 26,13 (lahozením ~Lit, když posluhovala ~Praž) obstetricante manu
2. útisk, popř. protivenství: in quo [diabolo] fuit maliciosa opressio (zlostné podawenye, obtieženie, natiskovánie gl.) Káz MUZ XVI E 10,103a
3. (koho [ženy]) znásilnění, zneuctění: sršiece [bratři] hněvy pro podauenye sestry BiblOl Gn 34,13 (porušenie ~Pad, násilé ~Praž) ob stuprum, pod. ComestC 158b; ruptus podawenye Slov UK V B 13 (přední přídeští) — jur.: z děvojstva odjětí nebo z ženy podawenye, toho nemóž opoviedati poslem RožmbA 65; z podawenye panenského [půhon] DubA 2a; o podawenij…tak se zachovati každý má VšehK 95a; v. též násilé 3 ║ poškvrnili sú ji [smilnou dceru synové babylónští] nečistými podauenymy svými BiblOl Ez 23,17 stupris smilnými souložemi; incestus…podawenie smilné VýklKruml 25b (Lv 18,17: chlípa smilstvie s přívuzným BiblOl) krvesmilství