podsvémocný adj.; k svémocný
relig. [o odpuštění] nevyplývající jen z vlastní moci, o stupeň nižší než „svémocný“ (kalk): druhé odpuštěnie hřiechóv slóve podſwémoczné, tověz pod svémocným [tj. božím] najprvé, a to…příslušie Kristu HusBludM 202b remissio subautentica; odpúštie [Kristus] mocí podſwemocznv jelikožto člověk, neb tu moc má od božstvie t. 203a. Jen u Husa
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
podsvémocný adj. ne plně svémocný, ne plně oprávněný: odpúštie mocí podsvémocnú, jelikožto člověk. Neb té moci (tj. plně odpouštět) nemóž nižádný mieti kromě Krista
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
podsvémocný adj. = autentický
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.