1. co/koho (čím [ohněm]) vystavit zespodu účinkům hoření n. pálení; co podpálit, zespodu zapálit: Dionyzius…na železnéj lésě ohněm podpálen PasKlemA 224a; podpali ji pod ní [saní], tu hranici OtcB 167b ignem supposuit; plameny abych nehořal podpalen ModlMil 162a; kteříž [kněz] nynie na tobě kadidla podpaluge BřezSvět 52b; Sicelej podpalili sme ohněm BiblPad 1 Rg 30,14 (smy sežhli ~Ol, vypálili ~Praž) succendimus vypálili; vložím [vola] na dřievie, a ohněm nepodpalim BiblPraž 3 Rg 18,23 (v. podnietiti 1); rozmlúvanie jejie [ženy] jako oheň podpaluge t. Sir 9,11 (rozněcije ~Ol, pálí ~Lit, sě zapaluje ~Pad) exardescit ║ pánve měděné horúcie dobřě podpaliti BiblOl 2 Mach 7,3 (rozpáliti ~Lit) rozpálit; synové sbierají dřievie a otcové podpalugi oheň BiblLit Jr 7,18 (zažiehají ~Drážď, zapalují ~Praž) rozněcují

2. koho (v čem [nežádoucím]) zapálit, popíchnout; ipf. podněcovat: budú vždy žákovstva v té žádosti podpalowati HusSvatokup 197a; podpali li kterú [vdavekchtivou vdovu] zmek RokMakMuz 181a; lid obecní víc a víc podpalowal SilvKron 45b incendit ║ diábel…podpaluge myšlení zlá RokPostB 244 rozněcuje, vyvolává