podběha, -y f.; sr. stsl. potьpěga, též podъběga, druhotně k běhati, běžěti
žena opustivší svého muže (zapuzená n. poběhlice): uzřěl li by mezi vězněmi krásnú pannu aneb podbyehu a chtěl li by ji vzieti sobě za ženu ComestC 113a (poběhlú ~K) iam nuptam; vidua vdova…, Podbyeha relicta KlarBohO 520 (De progenie); sunamitis podbyewa (m. -ha) SlovKap 26b (zavržená VodňLact V6b); pakli sú [střevíce ve snu] vetché, vdovu nebo podbiehu sobě osobí BřezSnářM 138a; ženy ani panny nepojímaj, leč jedno podbiehu LékFrantB 33a ║ Šalomún…tři sta kuběn neb podbieh měl HusVýklB 109a. souložnic. – Sr. poběhlý 6
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
podběha f. souložnice
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
podběha f. = kuběna, souložnice
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.