1. koho [více osob] (čím) podělit; koho čím rozdělit mezi koho něco: úřady jě [dívky Vlasta] podyely DalC 9,12 beval in, pod. LetKřižB 280b; dali sú synové izrahelští levitám města…, všěch po losu podielugic BiblPad Jos 21,8 (všem…udielejíc ~LitTřeb) singulis…tribuentes; abych všech dětí tím dobytkem podělil SvědBydž 448 (1462) ║ kteřížto…podieleni jsú věrú BiblNymb 2 P 1,1 (zděleni jsú ~Ol, jsú viery účastni ~Drážď, dosáhli sú viery ~Praž) sortiti sunt obdarováni; věci časné s milostí…opouštěti a chudým podělowati AktaBratr 1,157 chudým rozdělovat

2. jur. pf. koho [dědice] dát podíl komu: ipse Protiva solus podělil jest eundem Zdenkonem ArchČ 37,928 (1470); pokud by on…tu věc [tj. dědictví] zřiedil a je [dědice] podělil ListářPlz 2,193 (1476)

3. p. sě poděliti sě, podělovati sě pf. (čím, o co) podělit se, rozdělit se o co; jur. [o dědictví] rozdělit si co: si nunc bipartirentur aby sě podielily HusBetl 1,93; tak sě podyelte o pána Ježíšě t. 2,179 (fig.); aby se tú kúpí [tj. konopím na trhu] podělili spravedlivě ArchČ 14,454 (1446) hospodárstvím se podielili podlé uřknutí dobrých lidí Žilin 89b — jur.: že sú se sami o to [„zboží“] podělili ArchČ 37,85 (1455); když se páni [dědici] sbožím podělili t. 1203 (1486); oni bratřie starší jsú se podělili i tomu bratru mladšiemu…diel jsú zuostavili t. 9,457 (1488)

4. jur pf. koho [strany] rozsoudit, zvl. vymezit komu jeho podíl: kterak ty strany…spravedlností máme poděliti NaučBrn 6 spravedlivě rozsoudit; strany poděliti t. 95 (1494); je [sporné strany] abychom srovnali a jich podělili ArchČ 29,13 (1459)