pochodně, -ě f.; k pochoditi ipf.
pochodeň, dřevěná tyč s hořlavou hlavicí n. svazek loučí ap., sloužící zvl. k osvětlování (při chození ve tmě): jakž pochodnye svietí viece nežli…sviecě AlxV 2410; přijide tam [do zahrady Jidáš]…s pochodnyemy EvZimn 21b (J 18,3: svietidly ~Ol) cum…facibus; boky pochodnyemy páliti PasMuzA 265; v tejto pochodny tvé [tj. boží] chvály vzejdi vzhóru prútek vonný tvé chvály OrlojK 475 facula; pochodniemi tmy nočnie zapudivše TrojK 119b; vytrh jednomu pochodni hořící z ruky AlexPovB 256b; pochodnij hranici zapálili MladJerF 132a; pochodnie, kteráž spaluje, čedí a zčrňuje JakZjev 114a; leč pochodnij, leč škřipcem, leč mečem dovodie [moci] ChelčSíť 148a (meton.); tě závistí jakoby pochodní pálil RokJanB 121b; v. též plamenný 2 — fig. o citu: ani přěstávaj [Ježíši] toho páliti neustalú pochodny tvé milosti ModlMil 17a, pod. HynRozpr 137a fackeln; pálí li jej pochodnye závisti ŠtítSvátA 116b