pochlubiti sě, -b̕u, -bí pf. (ipf. pochlubovati sě, -uju, -uje, ojed. pochlúbati sě, sr. též chlubiti sě); k chlúba
(čím/kým, v čem ap. přěd kým) (po)chlubit se (kým/čím), uvést něco (někoho) ke své chvále, k svému věhlasu ap.: vece: „Chcu jím [mečem] dva žernovy přětieti“…a snad sě chtěl pochlubyty DalC 50,16 (sě…tiem před králem pochlubiti ~L) sich do rumpt; abych i já něco se málo pochlubil BiblLit 2 C 11,16 (sě pochválil ~Drážď) glorier; v tomť sě pochlubiti mohu PodkU 363; když jest se pán bóh pochlubowal Jobem, velebě jej PříbrZamP 171b; že by sě na Kolíně pochlubovali, že… ListářRožmb 4,27 (1449); poče se pochlubowati, pyšnú řeč mluvě PasKal F9a (sě svelíčěti ~MuzA); se pochlubiti za své společné AktaBratr 1,329a; jenž se pod způsobem obojím…přijímati pochlubagi BechMuz 143b; tiemto zjednáním nemají žádní se pochlubovati ArchČ 3,564 (1456)