pocělovati, -uju, -uje pf. (ipf. sr. cělovati)
koho (i gen.), co, čeho políbit, pocelovat (kniž.): pociel̇owaſta sě [spravedlnost a mír] ŽaltGlosKlem 84,11 (cělovala sta sě ~Pod, políbili jsú sě ~Wittb, líbale sta se BiblLit; fig.) osculatae sunt; křižě dřěvo pocielowaw PasMuzA 486 (políbiv ~Kal); poczieloua je [vnuky] a objem je vecě BiblOl Gn 48,10 (políbiv ~Praž) deosculatus; vespolek se pocelowachu MartKronT 84b; pocelowal jest synóv a dcer svých BiblPad Gn 31,55 (je sě cělovati ~Ol, políbil jest ~Praž); nosidl poczelowal PasKal I9b; jednoho maláta poczelowal BřezSvět 123a. – Sr. ucělovati