pobijěč, -ě m.; k pobíjěti
(čeho [dřevěných nádob]) bečvář n. bednář pobíjející daný výrobek obručemi: pobigacz doleator, vasarius bednář KlarGlosA 2610 (De fabrilibus; botticher DiefGlos 189); stratores laguncularum pobiyaczie lahvic vel bednářě, vulgaris habet lavič<ní>ky VýklKruml 167a (Jr 48,12: lavičníky lahviček…a lahvicě jeho roztepú BiblOl, činitele lahvic ~Pad). – Sr. lahvičník