požitie¹, -ie n.; k požiti
1. čeho [pokrmu] pozření, snědení: pro věčný pokrm pozytye daj mi, jakéž ráčíš, pitie UmučRoud 892; móž takový skutek dobrý mieti prospěch jako dobré pozitie krmě ŠtítBrigF 35a digestionem; krmě uvařiti a připraviti k poziti LékVodň 259a ║ v nichžto [„bříškách“ mozku] duchové zvieřecí bydlé a v nichžto proměnu a pozitie přijímají nad to, což sú v těle přijali LékSalM 740 výživu
2. čeho [pokrmu] strávení, zažití: po někakém pozitie přijatého pokrmu vuol vrátiv dásním ten pokrm Čtver 26a post…digestionem; ředkev…hrubého jest poziti a škodí žaludku LékVodň 279a tj. špatně stravitelná; žádného ovoce na čtítrobu nejez, a to pro jeho náhlé pozitie LékFrantA 22a (v. obrácenie 6) ║ když žaludek krmi požive, tehdy to požytie do jatr pošle LékFrantA 106a tj. strávenou potravu
3. trávení, trávicí pochod: digestus pozitie KlarGlosA 1554 (De corporis natura), pod. KlarVokF 353; nápoj tělesný…činí dobré pozitie ŠtítBrigF 35a digestionem; játry jest úd první člověčí, v němžto najposlednějšie pozitie se stává LékFrantA 106a; budeť [moč] od té horkosti črvená a bude sě zdáti lepšieho pozytie než prvé LékMuz 2b
4. pl. požitky („požitek“ 4): tyto puožití k chování hradu má [purkrabí] jmieti: žita tři sta čebruov ArchČ 7,381 (1469)