1. co, čeho [nečistého] očistit, zbavit něco nečistoty lpící na povrchu: všelikú [ratolest]…ostrúžě ji, pocziſſczy jie, aby viece ovoce nesla KristA 91a (J 15,2 purgabit: v. očistiti 1); je [drahokamy] ta voda poczziſczugye CestMandA 215a; že by je [zuby] pocziſtil nebo zbielil BřezSnářM 56b; zmienky nečiní o kořenu, aby jeho pocżiſtil a opravil jej RokJanK 254a; buoh otec byť duše tvé nepocżiſſṫoval RokJanB 258a (fig.)

2. relig. koho/co, čeho očistit (rituálně), zbavit rituální poskvrny: jehož [oltář] pocziſtiw a posvětiv BiblMuzSZ Lv 8,15 (v. očistiti 4) exiato; neb biechu poczzyſtieny popi…, všickni jsúce čisti k obětování beránka BiblOl 1 Esd 6,20 (biechu očištěni ~Lit, vyčištěni…byli ~Praž) purificati; jděmež již pocziſtieuat a obnovovat svatyň t. 1 Mach 4,36 (poćiſtiowat ~Lit, vyčistíme ~Praž) mundare ║ duchem svatým poczyſtiena bieše [voda], nebo se nad ní před věkem vznášíše Svár 120 posvěcena

3. med. koho/co, čeho [tělo] (čím) pročistit, zbavit vnitřních škodlivých látek, zvl. vyprázdněním střev: všelikú shnilost vnitřní v těle příme [chléb] k sobě…i bude pocziſſczen člověk ŠtítBrigP 21a (v obr.) emundatur; vešken břich velmi pocziſti [pelyněk] LékVodň 276a; často poczyſſtuy nemocného LékSalM 374 purgetur; poczyſſt těla syrečkem z turbit t. 405 mundificare; púštěnie baňkami lépe pocziſſcziuge těla mezi masem a koží než púštěnie z žil Hvězd 2b; v. též obměkčiti 8 ║ jeskyně, v nižto všel Saul, aby břicha pocżyſtil BiblOl 1 Rg 24,4 (na potřebu přirozenú, aby sobě polechćil ~Praž) aby (si) vyprázdnil střeva. – Sr. počistivý