plát, -a/-u m.; k střhn. plate, blate
1. pl. pláty, plátové ochranné odění horní části trupu (zvl. prsou) upínané na kroužkový „pancieř“, krunýř, kyrys: sen tepruv vsýpá brně, některý již vzpíná platy AlxV 1396; oblečeť [spravedlivý] za platy spravedlnost EvOl 193a (Sap 5,19: polúplátie BiblPraž) pro thorace; Jeu zastřěli Iram mezi plati ComestC 190b (plece ~K) inter scapulas; nesstojí ani s kopím, ani v platech BiblOl Job 41,17 (pancieř ~Praž); s hradem má nechati helmóv, plátóv, pušek ArchČ 1,141 (1398); torax est anterior pars lorice pendens a collo usque stomachum plati MamKapR 38a (k Job 41,17); torax platy, pectus SlovKlem 88a (brustplatt DiefGlos 588); pancieř a platy ProkPraxK 9a — synekd. sg.: oděnie nebude platno, kabát ani plat železný ChelčBoj 382a
2. plát („plech“ 1): lamina volověný zlatti (m. plath emend. Ryba) SlovOstřS 88; [nalezl v rozbořené tvrzi:] plátóv, ostřiežkóv měděných [k výrobě falešných mincí] ArchČ 3,527 (1443) ║ teges, traha tiehle, poklopec afforia, plat lisis KlarGlosA 2076 (De utensilibus; Kehlleiste Georges 2,744) lišta (?; sr. požlábek JgSlov 3,423)