plutie, -ie m.; k plúti
1. (čeho) tečení, proudění; „p. krve“ ap. krvotok: vždy se hýbe [moře] hnutím plutie a odplutie KarŽivA 378 fluxus přílivu; jenžto [žena] krevné plutie trpieše EvBeneš 80b (Mt 9,20: krvotok BiblLit); prositi…za plutie nečistoty jejie [ženy] BiblOl Lv 15,30 (za tok ~Pad); Zebad…hlavně plutie VýklHebrL 231b (kalk) fluitio ║ však větší diel třěv jeho [Jidáše] plutym byly dole zadkem jeho vypluly ComestC 333b s proudem výkalů
2. plutí, plavení se, plavba: bra sě preč na moře…, pospiešiv preč svého plutýe LegJidD 2b 14; plutym přibrachu sě EvZimn 24b (J 21,8: v. plav́enie 3); nebezpečné plutie BiblOl A 27,9 (v. nebezpečný 4) ║ pusťte na pravici pluty sieti EvZimn 24b (J 21,6: v. plav 3) od směru plavby. – Sr. plunie
Sr. plav, plavánie