1. (čeho [prostoru]) plnost, naplněnost, stav vzniklý naplněním: plnost plenitudo, ipocinacio sit opojina KlarGlosA 1540 (De corporis natura); z plnoſty usta mluvie a z hojnosti srdce BiblLitTřeb L2, Mt 12,34 (v. obihánie; fig.) ex abundantia z překypování; z tvé plnoſty všichni sme nabrali MatHom 389 (v. nabrati 4; v obr.); druhá věc [potřebná pro lampu] jest plnoſt oleje HusSvátA 469b naplnění olejem; hlad a žiezen od nich vyhnala dřéve řečená plnoſt [spižíren] HusVýklB 89a ║ o plnoſti, která přivodí brzkú nemoc ŽídSpráv 63 o otylosti; sacietas plnoſt UK I F 29,112a (Regula s. Benedicti) nasycenost

2. koho plný počet: slepost na straně stala sě jest v Israheli, doňvadž plnoſt lida nevyšla byla EvOl 172a (R 11,25: v. naplňenie 1); nepřirovná se množstvie Perských plnoſti řečské, neb jest nás mnoho AlexPovB 256b ad multitudinem; kdyby u svatého Václava Vaše Jasnost hospodařila, aby plnoſt bylo kněží i arcibiskup ŽídSpráv 43 ║ v plnoſty svatéj diven bude [tj. moudrost] EvOl 197b (Sir 24,3) in plenitudine v shromáždění všech; že našeho všeho dvoru [tj. andělů] viemy plnoſt pro tvú pokoru Vít 29a že je náš sbor úplný díky tvé pokoře

3. (čeho) hojnost, dostatek; [něčeho žádoucího] plnost, vrchovatá míra: jimžto jest z plnoſty domu božieho to sbožie dáno JeronM 11a ex ubertate; všeho dobrého plnoſcz majíce ŘádKorA 51a; v plnoſti bude přebývati [potřebný člověk] BiblLit Pr 19,23 (v sytosti ~Ol, v hojnosti ~Praž) in plenitudine; z plnoſti učenie [mluvit] ŠtítVyš 23a ex…abundantia; plnost krmí…posilije smilstva t. 73b ex…redundantia; jich nedostatečná chudoba zdála se jim přehojná plnoſt a sytost Frant 23a; mezi zákonníky…plnoſt jest falše a nevěry JakVikl 200a plno; plnoſt světla pravdy k spatření všech věcí pravých ChelčBoj 417b; jest v ní [studnici] plnoſt všech dobrých věcí ChelčPost 73b (v obr.) ║ ji [zemi Alexander] všie plnoſti vypráznil AlexPovB 245a depraedavit zcela vyplenil — relig.: z plnoſti jeho [Pána] my všeci vzali smy a milost za milost EvOl 209b (J 1,16) de plenitudine; obdržě plnoſt milosti u hospodina OtcB 24b; jenž [ráj] jest…plnoſt všie radosti AlbRájA 106a; z duše jeho [Kristovy] máme plnoſt milosti HusSvátB 158b; jimž jest přidána svatost veliká a plnoſt ducha s. ChelčPost 100a

4. bibl. čeho [země, moře] veškerý obsah čeho, co zaplňuje něco (podle lat.): okirsl zemský a pilnoſt jeho ty s založil ŽaltWittb 88,12 plenitudinem; zamúti sě moře a pilnoſt jeho t. 95,11; slyš země a plnoſt jejie BiblDrážď Is 34,1; aj toť vody…obestrú zemi a plnoſt jejie t. Jr 47,2; ustavení všeho světa s jeho plnoſtij ChelčSíť 3a

5. (čeho [dělitelného]) úplnost, celost: mesiec v svéj plnoſti učiněn jest ComestC 4a in plenilunio; ty všecky věci…ciesař s velikú plností v latinskú…řeč shromazditi jest kázal PulkLit 1a ed. (pilností ~B) ve velké úplnosti; zacloň mě králevská nedielná plnoſt ModlMil 62a (fig.); to, co je od polu, jako nic nebude proti plnoſty ŠtítBarlB 94; má [svatý Duch] plnoſt božstvie t. 103; mají [i jedovaté věci] k plnoſti světa mnohé pomoci HusVýklB 39b ad integritatem; jenž [poslední prosba] znamenává plnoſt modlitby t. 136b završení; dokudžby na nás svrchupsaného základu propadených peněz…nevybrali až do plnosti ArchČ 6,24 (1412); smlúvy obojí slíbili jsú…v plnosti zachovati t. 15,549 (1453) ve všech bodech; v. též okrúhlost 1 ║ mnozíť čtú veliké věci, plnoſtem sě naučijí JeronM 7a ardua plno se toho naučí ♦ přišla jest p. plnost času ap. čas se naplnil: jakž jest přišla plnoſt času, poslal bóh syna svého BiblOl G 4,4 (doplněnie EvOl) plenitudo; přišla jest plnoſt svatého času HymnUKA 35b; leč by již přišel čas a plnoſt jeho od boha uložená AktaBratr 1,33a

6. (koho/čeho [svrchovaného]) dokonalost: v něm sě slíbilo, aby všecka plnoſt v něm přebývala BiblDrážď C 1,19 plenitudinem; prosím tvé milosti i tvé veliké plnoſty DivTeg 52; poznáš plnoſt svrchovanú [nebeského království] ŠtítBarlB 38 perfectionem; v nich [učeních Kristových vyvolení] znají plnoſt života věčného ChelčJan 46b; kteříž z plnoſti jeho [Pána] pochodie AktaBratr 1,18a ║ všecka plnoſt choti božé k věčnému životu v Kristu Ježíši KrčínHrad 6b způsobilost (?)

7. čeho [moci] plnost, neomezenost; „z p-i moci své“ ap. na základě své svrchované moci: dvanáste, to číslo pokládají za plnoſt moci ComestC 311b pro plenitudine; se vší plnoſty tvé moci obvlažiti…rač ŘádKorA 46a; jie [smlouvy] z plnoſty našie moci potvrzujem PulkB 187; Jiří, z boží milosti český král, z plnosti moci své a milosti zvláštní…dává ArchČ 3,366 (1466); Otec svatý, jenž má plnost moci t. 6,122 (1467) ║ potvrzujem [král Václav] z královské české plnosti a mocnosti CJM 4/1,311 (1413) na základě veškeré moci českého krále; aby ve všem celú, pravú a dokonalú plnost, pevnost a moc jměl [kšaft] ArchČ 18,223 (1500) platnost

8. čeho [vůle, zákona ap.] uskutečnění, zvl. naplnění; [žádosti] vyplnění: vzechu odtud odpuštěnie, majíc plnoſt všeho chtěnie BawArn 5590; plnoſt zákona milovánie jest BiblLit R 13,10 (naplněnie EvOl) plenitudo; plnoſt svých žádostí naleznú BřezSnářM 112b; staň se spravedlnosti plnoſt PrávHorS 139b complementum naplň se spravedlnost; jako by víra svú plnoſt neb zachování své skrze moc měla ChelčLid 80b ║ ač by on jemu [žalobci pán] neučinil spravedlivé plnosti CJM 4/1,25 (1454) spravedlnosti zadost vůči němu