plenný, plénný adj.; sr. pol. plon ‚výnos‘
1. [o zemi ap.] úrodný, oplývající úrodou, plodný: sedm let bude plennych BiblOl Gn 41,26 (hojné plodnosti ~Pad, hojné úrody ~Praž) ubertatis; jako vóně rolé plenne BiblDuch Gn 27,27 (plné ~Ol) pleni; jimž král Farao dal zemi plennu BřezSvět 18a ║ rozmnoženi budú [spravedliví] v starosti plenney ŽaltKap 91,15 (v. obroda 2) v požehnaném stáří
2. [o užitku] hojný, ve velkém množství se vyskytující: pole přineslo jest plenne užitky BiblDrážď L 12,16 (plné ~Ol, hojné ~Praž) uberes; kmetstvie mé u milosrdí plennem ŽaltKap 91,11 (v. obizný 4)