plch, -a m.; sr. oplchati (?), plechý
plch, stromový hlodavec s lysými boltci: gliris animal in arboribus, simile muri pilh GlosMV 134; myši, netopýři, plchowe, črvové…že nejsú hodna [tj. zvířata] k jedení KorMan 172b. – Sr. plh
Též jm. osob. (UrbEml 48, 1367); Plšek (ArchČ 17,395, po 1494). – Sr. jm. míst. Plchov (Profous 3,378, 13. stol.), Plchovici (t. 3,378, 1342), Plchóvky (ArchČ 5,550, 1495)