plaz, -a/-u m.; k plaziti sě
1. po zemi se plazící n. lezoucí živočich, zvl. plaz (had n. ještěr): s zvěří polskú a s ptacstvem nebeským a s plazem zemským BiblLit Os 2,18 (s hemzavým stvořením zemským ~Ol, s hmyzem zemským ~Pad) cum reptili. – Sr. plaziecí
2. kluzká cesta, zvl. na svahu: ande [v dobyté zemi] tako příkří plazy, kdež sě on ľud kryjě lazí AlxM 66; nenie nikdie sledu, jedno plaz jako po ledu t. 69
3. zařízení (popř. jeho část) umožňující klouzavý pohyb: burdia plaz, sarcimen kroj, venitus laz KlarGlosA 2580 (De fabris), pod. SlovKlem 33b; traha…est genus vegiculi…, quia rotas non habet Plaz, sánky, brána VodňLact X4b; veha…Plaz, smyk t. Y1a
4. bot. plazivec, rostlina s větvenou plazivou lodyhou (plavuň vidlačka, Lycopodium clavatum L.): filix nehrom, plaz, kapratí SlovVodň 39a; filex kapratie, plaz RostlKřišťKap 169b. – Sr. prašivec
K 2: sr. jm. lesa (Sedláček 179, 1417) a jm. míst. Plazy (Profous 3,373, 1322)