pláti, -aju, -á ipf.
1. [o ohni] n. ot čeho, čím [ohněm] planout, plát, hořet: z jeho rtóv oheň pla BiblOl Pr 16,27 (v. pálati¹ 1; v obr.) ardescit; bude [člověk] jako plamenem plaati ŠtítSvátA 193b; plaa [nebe „plamenné“] divně milostí boží nad tento vešken tělesný běh [ohně] t. 214a (fig.); lodie…hromovým ohněm zapálené plagi ot ohně nebeského TrojA 218a exuruntur ║ v šestú [hodinu] počne znoj a veliké horko plaati ŠtítSvátA 108b sálat, žhnout; listie…plagy na jazyku LékVodň 284a pálí
2. [o osobě, srdci ap.] (v čem, čím [o citu]) planout, hořet, být prodchnut (čím): ano jim srdečko pla OtcC 185a (v. pálati¹ 3) prahne; ať by…mysl všěcka hořala a plala v milování AlbRájA 83b inardescat; abychom plaaly velikú milostí k bohu ŠtítKlem 31a; v milosti tvé [Helenině Paris] vešken plaam TrojA 59b (planu ~K) incalesco ║ jenž [město] plá smilstvím, opilstvím ChelčSíť 166a je zachváceno
3. [o citu] kam plápolat, upínat se: milost má…plaala ve mně k mému bohu ŠtítKlem 31b; má pak milost vzhóru plaaty nad to nade vše t. 106b. Jen u Štít