pitomý adj.
[o zvířeti, ptáku] krotký, ochočený; [o hospodářském zvířectvu] domácí, zvl. krmný: an [drak] jako ovcě pytoma jde PasMuzA 226 mansuetissima; tu jemu lev pytomu postavú bolestivú nohu ukázal t. 532 krotce; pitome ptactvo EvBeneš 79b (Mt 22,4: domácí BiblLit) altilia; všelikú tvář divokú móž člověk pytomu učiniti, ptačstvo i zvieřata i hady AlbRájA 32a domantur et domita sunt; má [chán]…k lovu mnoho pytomich levhartuov CestMil 63a domesticos; o svini divoké i o pitome BřezSnářM 158b; hus, pták pitomy HusKuch C5b (v. neživý; v obr.); o pytomych ptáciech: husi, kury a kačicě, ti mají jiné právo PrávŠvábA 118a zammen ║ některé [šelmy] domácie a krocené a pitome a některé divoké, a tak jsú žádosti v člověku některé pitome, ješto jich člověk dobře požívá PříbrZamP 154b zkrocené, ovládnuté (sr. opitomiti 2); ó lháři pitomy, že se toho o vás [svatokupcích] žádný domysliti nemuož ChelčPost 276b (expr.) tupí, ohloupení. – Sr. krmný, nebujavý, okrocený
Sr. též jm. osob. Pitomský (Půh 5,292, 1481). – Sr. ipf. pitoměti (VodňLact dd4a) k pf. opitoměti (v. t.)