piščěti, -šču, -ščí ipf.; sr. pískati (-aju)
1. pískat, zúžením cesty výdechového proudu vydávat ostrý vysoký zvuk; [o myši] pištět; [o hadu] syčet: pipitare piſſtieti et est muris SlovOstřS 144; sibilare sipěti, hviezdati vel piſſtieti t. 148; mintare murium est piſſtieti SlovKlem 17b; minurrio…est omnium minutissimarum avium Piſſtieti VodňLact dd5a ║ komuž by z uší piſſtialo, a že by bylo zněnie a bolest LékMuz 103b (neos.) pískalo v uších (?). – Sr. pískati (-aju)
2. odkud prýštit, praménkem vytékat (pův. s sykavým zvukem, např. v ohni): on [tvaroh] jemu skrze prsty piſſti TristB 165b ran; naklade [do pece] dřívie syrového, i piſſtije z něho voda a kouří se JakZjev 417b; ještoť [rány] mají úzké diery a vždy z nich piſſti LékFrantA 114a; aby skrze šev nepiſſtiel hnój LékSalM 530. – Sr. napískati