perný, peprný adj., ojed. pepřný; k pe(p)ř
1. [o pokrmu] ostrý, ochucený kořením ostré chuti (zvl. pepřený); „p-á húscě“ perník: večas s jíškami sladkými, večas s pepṙnymi, ostrými ŠtítOpat 18a (v. pepřík); perne krmě jiesti LékFrantC 1a; piperata perna húsce SlovKlem 74b (pfefer kuche DiefGlos 436); od Duchka pekaře [vzal purkmistr]…húsce perné žluté a mazanec List VKČSN 1899, 6,35 (1471)
2. peprný, ostře pálivý, jsoucí palčivé chuti: když…dotkneš jeho [listí rdesna] jazykem, velmi jest perne, viec než pepř LékFrantA 46a — v obraze o nepříjemném: ač pak nás jsou malé houfce, co jedna lžíce hořčice, však budem proto perni vám PísHusit 160; nebude li mi se zdáti záživno z rosola, ale udělám s kořením, žeť vám bohdá peprno býti musí ArchČ 4,146 (1467)
3. určený na pepř: piperitera perny mlýn, piperalium idem SlovKlem 74b (pfeffermule DiefGlos 436). – Sr. pepřový
Též jm. míst. Perný m., Perná f., Perné n. (Profous 3,342, 1372; PoprRožmb 45a, 1424)