peléška, -y f.; k pelešě
1. malá poustevna n. cela (malá „pelešě“ 3): jakž sem přišel na tento púšt a udělal sem sobě peleſſku, neokusil sem chleba OtcB 86b cellulam; aby jemu učinil obláští peleſſku OtcA 70b cellam ║ ó peleſſko duchovnieho přiebytka OtcB 103a (v. neustavičný 4; expr.) cella milá komůrko. – Sr. pelešicě
2. ♦ p. peléška srdcě med. srdeční síň (komora): jeden diel [žíly] jde do mázdřice bočnie a druhý do peleſſky srdce LékSalM 771 ad capsulam cordis
Též jm. osob. (Jakobi dicti Pelleska SvobodaExc 1390–91)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pelešicě, -ě, peléška f. brlůžek, komůrka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
peléška f. = komůrka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.