patrný adj.; k patřiti
1. pátravě pozorující, bedlivě zrakem postihující: jakož patrny vida letěnie svého bližnieho BiblOl Sir 11,32 (přihledač ~Lit) prospector ║ při těch běziech…, co se dálo v Bazilí, byli sme a mnohého sme patrni byli KorPosA 107a očitými svědky mnohého ♦ život p-ý patrný (a vidúcí) ap. relig. rozjímavý život (sr. „opatrný“ 3): v patrnem životě jest mysli našie veliké u bozě rozprostřěnie AlbRájA 86a in contemplativa vita, pod. t. 83b; skrze tu pied znamenává se patrny život a vidúcí AlbRájK 212 (opatrný ~A); v. též opatrný 3. Jen v AlbRáj
2. patrný, dobře viditelný, zjevný: hlavu Nikanorovu…na tvrzi pověsiti kázal [Makabejský], aby patrno tak bylo smilovánie božie a zjevná byla spomoc hospodinova BiblOl 2 Mach 15,35 (zjevně ~Lit) evidens ║ nádoba sklenná…naskrz patrná JakZjev 394a (v. naskrzě) průhledná