pastucha, -y m., poses. pastuchóv; k pásti (pasu)
(čeho [dobytka, husí]) pasák, pastucha (arch.); [dobytka] pastýř: kto vchodí dveřmi, paſtucha jest ovcí EvVíd 26a (J 10,2: pastýř ~Ol) pastor; chtě paſtucha stádo vyhnati DalC 36,11 (pastuška ~Jš) der hirte; já [Kristus] jsem paſtucha dobrý BiblDrážď J 10,11 (v. pastýř 1); bude jeden ovčinec a jeden paſtucha t. J 10,16 (pastýř EvSeit; v obr.); oheň…sehltil všěcky ovcě i s paſtuchu BiblOl Job 1,16 (sluhy ~Pad, služebníky ~Praž) pueros; tak hlúp nejsem, bych nevěděl, proč kráva chodí před paſtuchu TkadlA 24b; Jakuba pastuchu přidáváme k svrchupsané tvrzi ArchČ 26,571 (1431); paſtuchowo dietě RokJanK 32b; koni, klísata i všechen skot, svině, kozy, ješto před paſtuchu jdú, husy neb húser PrávSasE 13b vor den hirten. – Sr. pastýř 1
Též jm. osob. (CDB 2,393, 13. stol.)