partéka, -y f., též parték, -a/-u m.; k střlat. parteca
(čeho [chleba]) krajíc: nenie parteka tak sucha, bych jie nerozmočil jíchú PodkU 84; vám [žákům] dadie parteku režnú t. 121; ješto jim [žákům] partekowe chleba žádní sú ChelčPost 78a; chudá bába snědla partek chleba RokLukA 358a; pro parteku rozkošnú KorMan 64a (v. obrana 4; fig.); jakožto žebrák…almužny žádaje po lidech, parteky zbíraje TovHád 1b — expr. v nadávce: [podkoní k žákovi:] ach, přehubená parteko,…sám nejsa nikdy syt chleba PodkU 111. – Sr. krajiec, úkruch
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
partéka f., parték m. krajíc
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
partéka f., parték m. (z něm.) = krajíc
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.