1. panošský, (ve funkci gen.) panošů („panošstva“ 1): (A) náležející příslušníkům panošského stavu; (B) [lidé, řád] jsoucí z panošů n. tvořený jimi: — A: poňavadž panoẛke zbožie sú shmatali [bohatí kněží] HusVýklB 75b; do městečka…panošského ListářPlz 1,409 (1446; v. panský 3); práva papežská…, rytířská, kněžská, mnišská, jeptišťčí, ano panoſſka, městská, až do sedlákuov RokPostB 139 ║ beze všeho povolenie…rytieřského, panošského ArchČ 3,231 (1421; v. obecný II/1) vydaného panoši — B: které [příhody] jsú se dály…znamenitým lidem i obecně rytieřským i panoſſkym TrojA 179a, pod. ArchČ 37,248 (1465); jsi li řádu rytieřského neb panoſſkeho TkadlA 2b; stav rytieřský a panoſky HusVýklB 69a; rukojměmi dobrými panoského řádu ujistiti DluhRožmb 17 (1457) ║ toliko jediným svědomím panoským provodili ArchČ 37,880 (1461) panoše

2. zpodst. panoš, nižší šlechtic: zákon rytieřských a panoſkych v zákoně božském jasně založeni JakBetl 82a; Jan Kapřík, panoský, maje let lechko padesát čtyři neb výše, znal ArchČ 37,251 (1464)

3. [šat] panošský, obvyklý u panošů: to žákovstvo tak zpaněné musí jmieti oděnie panoẛké a braň svěckých pánóv JakVikl 183a ║ jeho [krále] nepoznali v panoſſkem rúšě ZrcSpasK 56 služebnickém