panošicě, -ě m.; k panošě
1. expr. panošík, nejnižší šlechtic: zlá kniežata i zlé hrabie…, biskupi, mniši…, panoſſyczye i vládaři…, všickni cuzé otjímají DesHrad 603; ani páni, ani hubené panoſſice sami nebojují, ale každý mocí vypudí své sedláky…, aby každý měl samostřiel ChelčPař 155a
2. expr. [v nečes. prostředí] (čí) služebníček, služebník v nejnižším n. bezvýznamném postavení: pad přěd ním [věřitelem] panoſſicie ten BiblDrážď Mt 18,29 (sluha EvVíd, přísluha ~Ol, tovařiš BiblOl, spolusluha ~Lit, spoluslužebník ~Praž) conservus, pod. t. Mt 18,31; mój najmenší panoſſicie nepřěhádá li té dievčicě LegKatMenB 96, pod. LegKat 1533