pancieř, -ě m.; k střhn. panzier, panzer
pancíř, kroužkové brnění chránící zejména trup bojovníka; čeho [víry ap.] záštita: oblečeni panczyrzyem spravedlnosti EvOl 169b (E 6,14) loricam; kterýž tu pancyerz viery mieti budu za obranu OtcB 102a; buď [Bože] jemu…panczyerz u protivenství ŘádKorA 43a; mějiechu [jezdci] pancierzie ohnivé BiblKoř Ap 9,17 (brně ~Ol); ten lid k boji žádného jest nepožíval oděnie, ani plátuov, ani panczierzuow TrojK 120a; oblečen v panczierz nebo brněnek BřezSnářM 103a; řiekajíc [Pražané]…pancieṙ za krunieř HusVýklB 58a; jako pancyerz hájí střele vstúpiti v srdce JakZjev 121b; v pancířích s túly, s lučištěmi, s kopími jezdili sou [táborští kněží] jako rytíři železní BřezKron 426 loricati; lorica panczerž SlovKlem 61a (pantzer DiefGlos 336); v. též oblačiti sě 1, náhrdlek 3. – Sr. plát 1
Též jm. osob. (Erect 2,241, 1385; poses. Pancieřóv ArchČ 3,32, 1445)