|
|
paní adj. k paní f. 1. ženský, (ve funkci gen.) ženy 2. (ve funkci gen.) „paní“ I/2 panie Milost Její Milost paní K 1: v StčS mylně zpracováno s. v. paní f. II/5. K 2: sr. StčS páň 3 Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 12. 12. 2024).
paní, -ie f., ojed. též hpaní (sub II/3); sr. pán I. s atributem podřízenosti 1. (koho [služebnictva]) paní, hospodyně, žena v nadřízeném postavení ve sféře soukromé; [ve vztahu k pánu domu] manželka: jako oči poselkyně v rukú panye své, tak oči naši k hospodinu ŽaltWittb 122,2 dominae; ijeden muž nedal svéj cnéj panyey zlé zlým užiti DalC 11,43 (svéj ženě ~S) sinerhausfrowin; by tu [na dvoře pohnaný pán] se panyu neseděl RožmbA 35; chtiec [lichváři] své panye krásně odievati PasMuzA 5; [Tobiáš] <s> svú pani a svým mladým synem TobB 304 (Tob 1,11: s svú ženú BiblLit) cum uxore sua; hospodář káza své pani i dcerám, aby… TandBaw 506; vidúci [služebnice Agar], že jest počala, pohrda svú pany BiblOl Gn 16,4; vrhši pani svoji oči na Josefa t. Gn 39,7 paní domu; era panye SlovOstřS 76; poprostež boha za pána poddacieho, za jeho pani i za jeho dietky ChelčSíť 143a; kteříž [manželé]…svým panijm nevěří HynRozpr 150b 2. (kde) paní (jako feudální vrchnost, sr. „pán“ II/2): pakli by buoh pána i panie neuchoval, tehdy tito třie bratřie…mají se v kurovodské zbožie uvázati ArchČ 2,48 (1391); Elška z Koldic…, paní na Budyni t. 14,3 (1412); račte [kupující] jí paní dáti věděti tiem spieš, neb vona jiné kupce na to [zboží talmberské] má t. 15,40 (1488) ♦ p-í paní podací v. podací 3. (koho/čeho [ovládaného]) vládkyně, panovnice: jakž jest byl vyšel král…a pany a úřědníci a kniežata BiblDrážď Jr 29,2 domina; poslové přikázanie panye své chtiec naplniti PulkB 7; vdova pany lidská, kněžna mnohých vlastí BiblOl Lam 1,1; vóle jest pany všěch svých děl AlbRájA 74b (fig.), pod. t. 75b; pany té země CestMandA 162b; královnu, paní naši Její Milost aby…prázdnu z vězenie učinil ArchČ 3,459 (1437); jakož mi [hejtmanovi na Hluboké] píšeš o králové JMti, paní mé t. 8,112 (1473) — relig.: ty s našě matka i pany Vít 29a; následujíc královny nebes, panije všeho světa ŠtítSvátA 226b; zdráva, královno nebeská, zdráva pany anjelská Astar 141b; zavítaj, pani světlosti HymnUKA 21b (fig.); mše o pannie našie AktaKost 19b II. bez atributu podřízenosti 1. paní, osobně svobodná žena, manželka (popř. dcera) pána, zvl. šlechtična: potom jidú [vítězní Řekové] mezi panye [perské], jich nebieše kto juž bráně AlxV 1874; poče jie [Libuše Chrudoš] všěch pani viece haněti DalL 3,23 frawen; jedna šlechetná pany PasMuzA 284 matrona; Pany tato, urozená vdova, duše jest každého člověka GestaB 10b domina; Abraham duos filios habuit, unum de ancilla et alium de libera (z svobodnéj panye gl.) HusTemp 58a; zpravujíc kniežata i pány, kněžny i panie JakVikl 198a; má li která pani zbožie dědičné TovačB 33b; jakožto jiné dobré panie za právo mají v opavské zemi PrávOpav 2,93 (1476) 2. [urozená ap.] paní, příslušnice vyšší šlechty (sr. „pán“ II/4): okolo nie [královny] stanú šlechtici a panye urozené králevstvie Českého ŘádKorA 54b circumstantibus…matronis nobilioribus; urozené panie obklíčivše ji [Grizeldu] GrizM 155a; panij korúhevná ŽídSpráv 72; že nejsem odbyta od něho [p. Viléma z Pernštejna] dobytky ze dvorův…, jakožto jiným paním v tejto zemi se děje Půh 6,133 (1481) 3. paní, provdaná žena (zprvu zvl. šlechtična, pozd. též měšťka): když která panna nebo pany…okuje se zlatem KázAdm 136b; múdré panye po nesnadných mužích tak ostávají [tj. vdovami] ŠtítKlem 48b; protož biechu se ze všech okolních vlastí panny i panije…sebraly TrojK 99b mulieres; s pěknými měštkami, pannami i paniemi CestJar 24; násilé panen i paní ArchČ 5,307 (1470) — v titulování: hpany̆…zda vzpomínáš onu chvíľu, juž s s dřevním mužem jmievala LegJidM 163; [krčmář k ševcové:] buď kázána, pany HradSat 126b; šel [čert v ráji] najprvé ku pany Evě MartKronA 3b; mocí tohoto listu zapisuji věna spravedlivého…paní Margaretě ArchČ 37,1560 (1432); dcera panie Mandy kramářky t. 28,11 (1435); u panie Pešíkové t. 3,42 (1447); párajte se v rukou, panij měštky RokPostA 66b; od urozené paní, paní Žofky, manželky…pana Jana z Cimburka ArchČ 16,134 (1456) 4. [zvl. s výrazem kladného hodnocení] paní, žena vzbuzující úctu n. obdiv (svými ctnostmi, krásou): jsú sde tři panye u městě MastMuz 222; jedna bohobojná pany PasMuzA 270; mnohé panye nábožné KristA 100a; nemilost krásné panie LyrVil 52; nebývanie u té najmilejší panie Pís Třeboň, SA A 7,154b; jest zákon každéj panyey mieti péči přěd každým mužem AlbRájA 10b feminae; [sv. Klára] matka chudých pany Frant 22b dominarum; oj, skrovná pany, málo jie HusBetl 2,12; tak vzátcná pěkná panij mladá HynRozpr 213a; mundiburdus panie služebník SlovKlem 65b, pod. SlovOstřS 95 ║ krásné paní pod korúhví svú šly za ciesařem s jinými kajkléři LetKřižA 144 ed. krasotinky, nevěstky (sr. WinterMěst 2,86) — v titulování: dobrojtro vám, krásné panie MastMuz 229; viděla li s dnes pani Pýchu na vozu hrdosti ŠtítBrigP C78b; dobrá panij HusBetl 4,169 (v. ofěra 3); ó, má najmilejší panij HynRozpr 194b (v. obdarovánie 1) frawe; se paní mateří svú ArchČ 9,327 (1467); jasná kněžno a paní, paní milostivá t. 7,377 (1469) 5. žena, dospělá osoba ženského pohlaví: takť sě…panyem přiházie, ežť po děťátku omdlévají PasMuzA 338 mulier; mundus muliebris pany příprava SlovOstřS 95; některá pani nemoci své přirozené mievá málo LékFrantA 28b; muliebrium panie nemoc, ščiera SlovKlem 65b; ktož je [dítě] pak vidí…, ten s právem jeho života svědek buď, pani aneb muž PrávSasE 25b fruwe Též jm. rybníka (DeskyMorOl 13, 1480). – K významům v. Fiedlerová a kol., SaS 43,218n. – Sr. pán, panna Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
paní, -ie f. paní; žena, dospělá osoba ženského pohlaví; šlechtična, urozená žena; panovnice, vládkyně nebo choť panovníkova; velitelka, zaměstnavatelka, hospodyně ( též hpaní) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
paní ( jm. tvar páň, páně) adj. panský, páně ( v. též páň) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|