přivinovati, -uju, -uje ipf.
k přivinúti
1. co „sobě“ přisvojovat si, osobovat si: pýchu, zpupnost a marnú chválu bohové jsú v nenávist měli, a tak smrtedlně poražují, kteřížto sobě jméno nesmrtedlné přivinují AlexPovD 47v (připisují AlexPovB)
2. koho „k sobě“ připojovat, přidružovat: kohožkoli Saul uzřieše mužě silného a přípravného k boji, přivinováše jeho k sobě BiblPad 1 Rg 14,52 (přivinieše BiblOl) sociabat eum sibi
3. koho přijímat pod ochranu: hospodin přivinuje duši mú BiblPraž 53,6 (hospodin přijimatel jest dušě mé ŽaltWittb) susceptor est animae meae
4. (o autoritě) co (nárok) komu udělovat, věnovat: platy, ouroky taky a důchody … voltáři a těm správcóm věčně přichylujeme, uvozujeme, spojujeme, přivinujeme a vtělujeme ArchČ 9,244 (1400); král Václav … právo podací témuž Albrechtovi a dědicuom jeho přivinuje ArchČ 2,196 (1490)