1. (k) komu přivinout se, přitulit se k někomu: k své se Floribelle přivine [Tandariáš] TandBaw 175r; koba se s radostí ku panně přivinula PasKal 158v

2. k čemu přiblížit se k něčemu, dostat se do blízkosti něčeho; (chůzí) přistoupit: vece duch svatý Filipovi: Přistup a přiviň sě k vozu ComestC 359v adjunge te currui; (o plavícím se k břehu) přirazit: dietky milé, přiviňte se k břehu ApolBaw 223v/224r

3. k komu/čemu (společenství) připojit se, přidružit se: když letie [učení], povzdviženi budú malitkú pomocí i přivinú sě k nim mnozí lstivě BiblDrážď Dn 11,34 (přilepie sě BiblPad) applicabuntur eis; tu vieru přijem [Kliment], přěs moře přěplul, k svatému sě Petru přivinul PasMuzA 288 – fig.: kak hospodin z své milosti přivine sě k těm v chodbě cěsty života tohoto k onéj věčnosti, ktož v svém srdci o něm přemietají ŠtítSvátA 175r

4. jur. k komu s čím (majetkem) utvořit společenství s někým na něco: po tom oddielu Jan z Pakoměřic podlé Jindřicha bratra svého zase se přivinuv, trhy sú činili DeskyDvor 4,436 (1456); s kterýmžto zbožím a listy Oldřich … přivinul se jest dobrovolně k Janovi …, otčímu svému, a k mateři své i k synóm jich, udělav jim na to list dobré vuole, že sobě tu nic nepozuostavuje ArchČ 18,248 (1483)

5. k komu, kam uchýlit se: dal sem jemu [bratrovi] své vlastnie kniežky schovati dávno před tiem, ješto sem ještě nikam nemínil se hnúti, … mocen jest člověk s svým se přivinúti, kam chce ArchČ 6,119 (1467); „přivinúti sě na hospodu“ k komu ubytovat se u někoho: v ty časy svatý Matúš do toho města všed, přivinul sě na hospodu k jednomu novokřščenému křesťanu PasMuzA 492

6. k komu/čemu přichýlit se, přimknout se, obrátit svou pozornost, zájem ap.: přivinuch sě k svědečství tvým, hospodine, neroď mne pohaniti ŽaltPod 118,31 (přídiržal sem sě ŽaltWittb, přilnul sem ŽaltKap) adhaesi; Prokop … počě mysliti, kterým by činem od zlého světa odstúpě, přivinul sě k svému milému hospodinu PasMuzA 311