1. koho „k sobě“ přivinout, přitisknout: zpoleže na něm [mrtvém] Pavel a přivinuv ho k sobě vece: Nemuťte se ComestS 401r complexus eum; rač mě přivinúti, má milá, k sobě LyrVil 179
2. co (ruku) „k sobě“ stáhnout, přitáhnout k tělu: tehda Saul vecě ke knězi: Přiviň ruku k sobě BiblOl 1 Rg 14,19 (též BiblLit, přitrhni BiblPad, spusť BiblPraž) contrahe
3. koho k komu/čemu (společenství) připojit, přidružit: tak v čistotě přěbývajíc křesťanskú vieru plodila a mnoho svatých děvic k sobě přivinula PasMuzA 107; Alexander … čtrnácte tisícuov lidu branného odtud jest k svému vojsku přivinul AlexPovB 246v; s elipsou nepř. předmětu připojit, přidružit k sobě: přiviň bratra svého Árona s jeho syny z lidu synóv Israhel ComestC 75v (sr. Ex 28,1: pojmeš s sobú Árona bratra svého a syny jeho z prostřědka synóv israhelských BiblOl, přijmi k sobě BiblPad, připoj … k sobě BiblPraž applica … ad te); (ženu) oddat s někým, dát za ženu někomu: Abraham pak pojě jinú ženu, Ceturu. Pravie židé, by Cetura bylo jmě obecné, a vykládá sě otdána neb přivinuta ComestC 32r copulatam
4. koho (hosta ap.) přijmout někoho, poskytnout pohostinství někomu: hostem sem byl, nepřivinuli ste mne v svój dóm EvPraž 5r (Mt 25,43: neschovali ste mne EvVíd, nepřijeli jste mne BiblOl) non collegistis me; ten [opat] mě přivinul do domu svého, jenž tehdy biech markrabí moravským KarŽivA 389 (přijal nás bieše KarŽivB)
5. koho ujmout se někoho, přijmout někoho pod ochranu: hrniechu [sv. Prokop] k ňemu [Bohu] nebožátka právě jako k slepici kuřátka, … prosiece otcě svatého, aby jě ráčil přivinúti, nedal jich dušiem zahynúti HradProk 9v; přiviniž nás, hospodine, ažť před súdem stanem, ty jsi útočiště jisté KancVyš 92v
6. koho k čemu (milosti) připustit někoho k něčemu, umožnit někomu zakusit něco: nedaj zahynúti v těžkéj tesknosti. Rač mě přivinúti, milá, k svéj milosti LyrVil 179; ačli jeho [člověka] zkusíš [Bože] v žalosti, ale inhed k svéj milosti přivineš i utěšíš jej AlbRájB 64r
7. koho „k sobě“ naklonit si, získat na svou stranu, jako příznivce, spojence ap.: takež král nesmě Čechóv u potřěbu přivinúti věda, že nemohú túhú toliko zlého zapomanúti DalC 92,47; jehož [Patrokla] Achiles prvé přiezní a láskú k sobě tak bieše přivinul TrojK 121r sibi amicicie confederacione constrinxerat
8. (o nadřazeném) koho/co „k sobě“ podrobit si, podmanit si: v sobotu buoh odpočinul a veš stvor v svú moc přivinul VítAlan 14v; někteří páni lantfrydové … města pražská dobyvše, k sobě přivinuli ArchČ 2,242 (1448)
9. co (k) čemu připojit k něčemu, spojit do jednoho celku s něčím: Království polské … témuž Království českému přivinul neb přispojil jest [král Václav II.] PrávHorK 1r coadjunxit; tíž listové … svědčí Vyšatovi a Buškovi … na směnu vsi královské Chřenovice … za jich ves Žluknov, kterážto králově komoře jest přivinuta ArchČ 2,458 (1454)