přitéci, -teku, -teče pf.
k téci
1. kam přiběhnout, přihnat se: když s tiem [zprávou o Alexandrově příchodu] posel přiteče, Darius sě velmi leče AlxV 945; podlé té řěky kuoň poteče, na jednu úlehl přiteče DalC 5,3
2. (o vojsku ap.) kam přitáhnout: Filotes … přitek se třmi tisíci lidu branného TrojK 124r; rytieři … přitekše k městu, počechu města dobývati AlexPovB 247r
3. na koho/co vrhnout se, zaútočit: s koně spade [Laomedon] … a dobyv meče, přiteče pěškami na Nestora TrojK 90r Nestorem … petiit; rytieři přitekše na ně [berany], vzchopivše je na své oštěpy i zbichu je AlexPovB 266r
Sr. přiběhnúti, připásti
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
přitéci, -teku, -tečeš dok. přiběhnout, přihnat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přitéci dok. = přiběhnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.