přitáhnúti sě, -táhnu, -tiehne pf.
k přitáhnúti
1. k čemu přimknout se; dolož. jen fig.: jmějieše [Kristus] již usta bledá, jazyk krvavý, břicho upadlé, jenž k chřbetu bieše přitáhlo sě, jako by žádných střev nemělo JakBetl 174v
2. (o osobě) k komu přilnout, pocítit náklonnost ap. k někomu: jíž [láskou] přitáhne se stvoření k stvořiteli, aby jej nade všecky věci milovalo HusProv C2r; pán buoh již opouští hříšného člověka a ďábel se v něho uvazuje … Neb když skrze pokání nebude shlazen [hříšník], ihned k jinému se přitáhne TovHád 102r
Sr. StčS ottáhnúti sě