přistrčiti, -ču, -čí pf.
k strčiti
co kam přistrčit, strčením přiblížit: jí [Izaldě] přistrči [Tinas] prsten před oči TristB 150r; appellere přidržeti aut přistrčiti SlovKlem 7v; (loď k břehu) přirazit: lodie velikémi větry k břěhóm přistrčeny byly CestMil 101r quaterentur
Sr. přistrčiti sě, StčS otstrčiti
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
