přispojiti, -ju, -jí pf.
k spojiti
1. co čemu připojit, připevnit k něčemu: buďto že by dnu anebo zemi byly přispojeny [věci], buďto že by mohovité nebo nemohovité byly PrávJihlA 38r
2. koho komu připojit, přidružit k někomu: já [církev] jemu [milému] točíš přispojena budu a sjednána společnú láskú VýklŠal 52r
3. koho komu doplnit, dodat, dodatečně uvést k někomu: maje dědice muož jim jiné děti přispojiti a rovné učiniti PrávJihlA 98v
4. co čemu přisoudit: zvláštnost dvanádcti znamenie a také údy člověčieho života, ještoť sú dvanádcti znamení přispojeny LékFrantA 8v; jemu [znamení Panny] jsú přispojeny břicho a třeva LékFrantA 9r
5. co (povinnost) čemu stanovit, určit: takový úrok přispojen jest nerozdielně dědinám veským, takže sedláci … nemohú se z něho vykúpiti PrávJihlA 37r
6. co spojit, dát dohromady: vezmi jablko a rozkroj je napoly … a to zase přispoj a pec je v kúdeli LékJádroBrn 59r
Sr. připojiti
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
přispojiti, -ju, -íš dok. (komu) spojit s kým: (já jemu) přispojena budu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přispojiti dok. (komu) = spojiti (s kým)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.